Lýkovec vavřínový
 Lýkovec vavřínový | |
|---|---|
 Lýkovec vavřínový (Daphne laureola) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | slézotvaré (Malvales) |
| Čeleď | vrabečnicovité (Thymelaeaceae) |
| Rod | lýkovec (Daphne) |
| Binomické jméno | |
| Daphne laureola L., 1753 | |
| Synonyma | |
lýkovec vavřínolistý | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lýkovec vavřínový (Daphne laureola)[1][2][3][4] je stálezelený keř, který je pro lidi a některá zvířata jedovatý. Tento druh rodu lýkovec, občas pěstovaný jako okrasná rostlina, v české přírodě neroste, nejblíže se vyskytuje v Německu a Rakousku, kde roste hlavně ve vyšších polohách.[1]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Druh pochází ze západní a jižní Evropy a jeho areál výskytu se rozkládá od Velké Británie, Pyrenejského poloostrova a Azorských ostrovů na západě až po Řecko a Turecko na východě. Ze severu je ohraničen jihem Německa, Rakouskem, Maďarskem a severem Balkánského poloostrova. Na jihu zasahuje i na africký kontinent do Alžírska a Maroka. Druhotně byl zavlečen i do Severní Ameriky.[1][2]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Nejčastěji vyrůstá jako podrost ve světlých listnatých lesích a po jejich okrajích, podél cest a na různých zastíněných místech. Preferuje vlhkou a zásaditou půdu, která je kyprá a humózní. Rostlina dobře roste i v hlubokém stínu, pokud je na vlhkém místě snese i plné slunce. Nesnáší velká sucha ani silnější mrazy. Začíná kvést ve věku asi čtyř let, dožívá se stáří 15 až 20 let.[1][5][6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Stálezelený, chudě větvený keř dorůstající do výšky 40 až 100 cm. Má přímé nebo poléhavé kmínky se šedavě žlutou kůrou, které jsou vespod holé a poznamenané jizvami po opadaných listech z minulých let.
Jeho větve jsou střídavě porostlé krátce řapíkatými, podlouhlými, kožovitými, lesklými listy nahloučenými na koncích větví. Listy mají čepele podlouhle kopinaté až obkopinaté, 5 až 13 cm dlouhé a 1 až 4 cm široké, bázi mají klínovitou, na konci jsou zašpičatělé, horní stranu mají tmavě zelenou a lesklou, spodní je o poznání světlejší. Mladé listy jsou světlejší.
Na koncích větví vyrůstají v úžlabních, pěti až desetikvětých, lehce svěšených hroznech květy s blanitými listeny a s krátkými stopkami. Oboupohlavné, voňavé květy s jednoduchým, čtyřčetným okvětím mají češule a jsou asi 1 cm velké. Jejich plátky jsou vejčité, zašpičatělé a jsou zbarveny žlutozeleně, někdy mají vně fialový nádech. Prvé květy kvetou již brzy z jara a lákají svou vůni včely a motýly k opylení.
Plodem jsou vejčité peckovice, asi 1 cm velké, která se ve zralosti zbarvují modročerně. Jsou požírány ptáky, kteří semena z plodů roznášejí do okolí, kde ve vlhké půdě spolehlivě vyklíčí.[1][2][5][6]
Význam
[editovat | editovat zdroj]V prvé řadě nutno zdůraznit toxicitu jeho kůry, listů, květů a hlavně plodů, které obsahují rostlinné toxiny dafnin, dafnetin, dihydrokumarin a mezerein. Jsou jedovaté pro lidí a domácí zvířata hlavně po požití, kdy způsobují slinění, nevolnost a bolesti břicha vedoucí až ke komatu. Při styku pokožky se šťávou listů nebo s poraněnou kůrou dochází k jejímu podráždění a u citlivých lidí vznikají nepříjemné puchýře.
Rostlina bývá vysazována do okrasných zahrad, kde vykvétá brzy z jara a její květy jsou hojně navštěvovány včelami i motýly, od poloviny léta do zimy jí dále zdobí modré až černé bobule. Její kožovité, sytě zelené listy jsou atraktivní po celý rok. Bývá pěstován i poddruh Daphne laureola L. subsp. philippi (Gren. & Godr.) Rouy, který dorůstá pouze do výše 40 cm a vyznačuje se kobercovitě rozloženým habitem.
V Evropě se lýkovec vavřínový ve volné přírodě intenzivně nešíří, je přirozenými škůdci držen na uzdě; v Německu, Maďarsku a Srbsku je dokonce chráněn zákonem jako ohrožený druh. Zavlečen však byl do Severní Ameriky, kde je pěstován v zahradách. V jihozápadní oblasti Kanady v Britské Kolumbii se dostal do volné přírody kde se nekontrolovaně množí a je považován za invazní druh, šíří se hlavně roznášením semen ptáky. Alelopaticky ovlivňuje okolní rostliny a brání růstu původním druhům.[1][5][6][7][8]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Mladá rostlina -
Starší rostlina -
Květenství -
Zrající plody
.JPG)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f KOVÁŘ, Ladislav. BOTANY.cz: Lýkovec vavřínový [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 01.08.2011 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c Dendrologie.cz: Lýkovec vavřínový [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online.
- ↑ BioLib.cz – Daphne laureola (Lýkovec vavřínový) [online]. BioLib.cz [cit. 2016-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Katalog botanických zahrad Florius: Daphne laureola [online]. Unie botanických zahrad ČR, Praha [cit. 2016-01-02]. Dostupné online.
- ↑ a b c The Telegraph: How to grow: Daphne laureola [online]. Telegraph Media Group Limited, UK, rev. 9.01.2009 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Daphne laureola [online]. Canadian Biodiversity Information Facility, Government of Canada, Ottawa, Canada, rev. 06.05.2013 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Invasive plant profile: Daphne laureola [online]. Evergreen, Vancouver, BC, Canada [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky)
- ↑ Aliens among us: Daphne laureola [online]. Royal BC Museum, Victoria, BC, Canada [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-13. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lýkovec vavřínolistý na Wikimedia Commons 
Taxon Daphne laureola ve Wikidruzích
